Vlažnost ve víře!

Ještě než začnu, ráda bych připomněla slova Ducha svatého, které si přečtěte ve Zjevení sv. Jana 3 kapitola 14 verš: List do Laodikeje...

Příští týden je den modliteb za duchovní povolání. K tomuto dni bychom Tě také rádi požádali, Duchu svatý, o velkou věc, která se nás tolik dotýká. Ať Tvé slovo, které jsme právě přečetli/slyšeli, uplatníme i ve svém životě.

Vlažnost provází duchovní život křesťanů stále a mnozí si v ní libují. Vlažnost ve víře, to je nedostatek lásky k Bohu a bližním, přemíra sebelásky a lenosti, uspokojení se v každodenní pohodě a hojnosti všeho. Zevšednění modlitby, svátostí a laxní přístup k nim, bohoslužby se stávají folklórem a zvykem ale o Boží pravdy, názory a vůli se pak lidé nestarají a není vidět, když vyjdou k kostela, že to jsou křesťané.

Nadáváme na zřízení, na zlo v práci, vydírání zaměstnavatelů i úřadů, stěžujeme si na kněze i sousedy, na starostu i nedokonale uklizený nebo jinak nazdobený kostel než si myslíme že má být ale sami sedíme u televize s tím, že nemáme čas něco udělat. Ale to, že je tomu tak, není až tak moc chyba druhých lidí. Chcete lepší poslance? Aby se lépe starali o svěřené hodnoty? A modlíte se za ně?

Vlažný křesťan se modlí jen za sebe, a když mu teče do bot tak přidá 10%. A když jej Bůh nevyslyší, urazí jej a odvrátí se od něho. Pošle-li biskup do mé farnosti jiného kněze, tak se naštvu, protože jsem chtěl toho původního a přestanu chodit na bohoslužby. Chodím-li jen do kostela ale ne na setkání s Bohem, kvůli člověku a ne kvůli Bohu a své spáse, pak není divu, že je moje modlitba nevyslyšená.

Vlažný křesťan vyhledává svůj osobní prospěch a chodí do kostela jen aby si splnil povinnost. Vlažný křesťan nezná význam božské ctnosti lásky a na Ježíšovu nabídku odpovídá otočením se zády. Stěžujeme si na to, že tento kněz není takový, jakého si představujeme? A modlíme se za svého kněze, ne aby nám vyhovoval ale abychom jej ctili jako Ježíše, abychom si uvědomovali, že je Ježíšem na Zemi a podle toho se k němu chovali? Ale je to také člověk, který potřebuje, abychom se za něj nejen modlili postili a také se modlil na jeho úmysly. Můj kněz očekává poslušnost a pokoru, stejně jako Ježíš se bude po těchto ctnostech shánět při mém osobním soudu. Nebude se zabývat mými názory a výmluvami ale mou úrovní lásky.

Jak podporuji svého kněze? Peticí? Ne, to je pýcha, neposlušnost a sebeláska. Podporuji ale svého kněze hlubokou poklonou před svatostánkem a také tím, že jej nenechám uklízet kostel a starám se za něj o detaily, které zvládnu sám. Také jej podporuji tím, že mu nemluvím do toho, jak a co má dělat, pokud nejsem k tomu vyzván.

Den za duchovní povolání není jen dnem modliteb za ty, kteří mohou být povoláni do této služby ale hlavně za ty, kteří v ní již jsou a za nás, abychom jim neubližovali. Je to systém důmyslně organizovaný Duchem svatým. Nejsou to jednotlivosti ale je to celek. Moje odpovědnost je, jak se věci pohnou, jestli se tento svět bude zlepšovat nebo kazit, je v tom, jak se já budu chovat.

Podpořím zlo nebo dobro? To je jen základní obrat ale v našem životě zní třeba jako

• nabídnu úplatek nebo strpím bezpráví?

• Přidám se k pomluvě bližního nebo se jej zastanu?

• Budu plný lichotek k člověku, od kterého asi někdy budu něco potřebovat nebo jej láskyplně upozorním na lepší cestu, než po jaké jde?

• Rozčílím se na úředníka, který za mnoho nemůže nebo se pomodlím za ty, kteří jej úkolují a za sílu zvládat nepříjemné lidi?

• Budu zlořečit policistovi, který mě pokutuje za přestupek, nebo zaplatím pokutu a přidám omluvu za své nevhodné protiprávní jednání?

• Odpustím bližnímu nebo kuji pomstu a očernění?

Je toho mnoho. Tak co, jaký jsem křesťan? Vlažný, o němž Bůh hovoří jako o něčem odporném, co nesnese nebo chci být lepším, horkým, jak jsme četli? Toto je věcí svobodné vůle. Sami svými silami to nezvládneme ale Bůh každému pomůže, když jej požádá v pokoře a důvěrném odevzdání.

Autor: Augustin Magula :) (Modlení rodin - rádio Proglas, 13. 4. 2013)